Neboť ty jsi, Panovníku, dobrý a nabízíš odpuštění; ke všem, kdo tě volají, jsi nejvýš milosrdný.
(Bible - Žalm 86,5)
Vždycky lze odpustit přečiny, ke kterým má člověk sílu se přiznat.
(F. de la Rochefoucauld)
Vina a odpuštění
(pokračování z minulého dne)
Vina patří do stejné kategorie jako bolest. Má smysl v okamžiku, kdy se něco přihodí. Bolí to proto, abychom nepokračovali v sebezničující aktivitě. Ovšem dlouhodobě se s bolestí žít nedá, protože přivádí k šílenství.
Bolest ze selhání, která ještě jdou napravit, lze odstranit poměrně těžko, ale přece. Ale co s tou, která se již nijak odčinit nedá? Když již není koho z lidí prosit o odpuštění? Jde něco takového vůbec řešit bez Boha? Bez Boha v takové situaci nezbývá, než snažit se zapomenout, přehlušit vinu novými, silnějšími zážitky a doufat, že se neobjeví již vůbec nebo jen na okamžik ve vzdálené budoucnosti.
Alternativa je jediná – prosit Boha: „Odpusť nám naše viny.“ – A jeho dar odpuštění přijmout.
(Bedřich Jetelina, V Boží blízkosti)