Nejde o to, jak se dívá člověk. Člověk se dívá očima, Hospodin však hledí na srdce.
(Bible - První Samuelova 16,7b)
Jednej tak, abys byl šťastný. Ne aby ses šťastným jen zdál.
(autor neznámý)
Radost, která je uvnitř
(pokračování z minulého dne)
Existuje však i cosi opačného. Jsou lidé, kteří mají hluboko v srdci opravdovou, velkou radost, avšak navenek ji nijak hlučně a okázale neprojevují. Nesou si v sobě tichou radost. Radost, která naplňuje srdce v samém jeho jádru a zároveň tlumí bouřlivé projevy, které je jinak člověk schopen dělat na povel vlastní vůle. Existuje zřejmě radost pravá, skutečná a na druhé straně radost hraná, nepravá. Jak je od sebe odlišit?
Někdy je to možné na první pohled. Podíváme-li se večer o Silvestra před půlnocí do hospody, kdy už mají všichni hodně vypito, vidíme zřetelně, o jaký projev radosti jde. Jinak tomu je například tehdy, když někomu pomůžeme a on nám poděkuje očima plnýma vděčnosti. Ani nemusel nic vyslovit. Z těch očí můžeme vyčíst dík, který je pravým projevem jeho radosti. A je to oko, o němž evangelium (Matouš) říká: „Svíce těla jest oko“.
(Není radost jako radost, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2013)