Lidé obvykle nezapomínají na projevy opravdové lásky. Vzpomínám na příběh starších manželů. Manželka byla v pokročilém stadiu Alzheimerovy choroby. Tato nemoc se projevuje kromě jiného i postupnou ztrátou paměti. Muž od svých 54 let každý den navštěvoval manželku v nemocnici. Ptal se jí na různé věci a ukazoval jí rozličné obrázky. Snažil se tak osvěžit její paměť.
Jednoho dne přinesl do nemocnice fotografii jejich syna a zeptal se jí: „Poznáváš člověka na této fotografii?“ Žena upřeně hledí na fotografii a nakonec přiznává: „Ne, toho člověka neznám.“
„Moje drahá,“ říká muž, „vždyť je to náš chlapec, Josef. Viď, že si na něj vzpomínáš?!“
„Ach,“ vzdychne bezradně žena.
Muž vezme další fotografii a opět se ptá: „Víš, kdo je toto děvče?“
„Ne.“
„To je naše neteř. Vzpomínáš si na Sáru?“
„Ne.“
Nakonec se podívá své ženě do očí a ptá se jí: „A co já? Víš, kdo jsem já?“
Po dlouhém mlčení se zdá, jako by se v jejích očích zablesklo trochu světla.
„Ano, ano,“ říká žena. Očividně hledá v paměti to správné jméno, ale nemůže ho najít. Nakonec odpoví: „Ano, jsi ten, kdo mě má rád.“
Nedokázala si vzpomenout na jméno svého manžela, ale nemohla zapomenout na jeho lásku. Tak mocná je síla lásky.

(...milost ve vztazích, Advent-Orion 2012)