V několika nemocnicích jsem spatřil nápis „Ticho léčí!“ „Prostředí s vysokou hladinou hluku způsobuje častější výskyt poruch centrálního nervového systému, vysoký krevní tlak, žaludeční a dvanácterníkové vředy a kožní onemocnění.“ (MUDr. D. Bartko) V mladším věku se často destruktivní vliv hlučnosti nepozná, protože organismus mladého člověka vydrží obdivuhodně mnoho. Později se ale výsledky hlučnosti dostaví dříve než u předešlých generací. Někteří odborníci uvádějí, že hladina hlučnosti na pracovišti, na ulici i v domácím prostředí se od druhé světové války zvýšila více než třicetkrát. „Hluk zvyšuje pocit únavy, snižuje soustředěnost, pracovní pohyby se stávají nejisté a zvyšuje se počet pracovních úrazů.“ Naopak snížení hlučnosti přináší pozitivní důsledky, jak svědčí pokus pracovníků výzkumného ústavu Maxe Plancka pro fyziologickou práci v SRN. Odborníci v hlučném sále pokusně oddělili některá pracoviště a dokonale je zvukově utěsnili. Za stanovenou dobu bylo zjištěno, že produktivita práce stoupla o 9 % a absence pracovníků se snížila o 37 %.
Ke hlučnosti prostředí přispívá i současná hudba, která svým neustálým nepřerušovaným tokem přetěžuje nervovou soustavu. Mnohým lidem takový stav ale paradoxně vyhovuje, protože kdyby nastalo ticho, slyšeli by pouze sami sebe. A to většinou nebývá nic povzbuzujícího. Děkujme ale za ztišení a zastavení. Teprve v klidu může být odhalena naše bída. Zde slyšíme Boží hlas a poznáváme cenu, která za nás byla zaplacena.

(…na cestě víry, Advent-Orion 2007)