Určitý druh nespokojenosti spočívá v tom, že člověk nikdy není spokojen tam, kde právě žije. Domov je mu příliš těsný. Ale když se pak kvůli zaměstnání přestěhuje do jiného města, už zakrátko zjistí, že je znovu nespokojený. Město je hlučné, nudné a bez možnosti kulturního vyžití. Lidé nejsou laskaví. Sousedi mu jdou na nervy – jeden soused se na člověka ani nepodívá a další sousedka zase nezavře pusu. Znovu se vrací myšlenka na stěhování. Člověk si jde prohlédnout nové byty, na každém mu však něco vadí. Navíc i tady jsou zlí sousedé. Nebo je zase člověk docela sám a v noci na něj padá hrůza. Zjevně neexistuje takové místo, kde by se mohl cítit opravdu dobře. Do takové nespokojenosti si prostě jen opakuj: „Doufej v Hospodina a drž se jeho cesty.“ Místo abych dbal na okolí, které mě rozčiluje, mám dbát na Pána a vytrvat tam, kde jsem. Tak dostanu zemi za dědictví. Moje srdce se rozšíří, bude vděčné a radostné.

(Duchovní lékárnička, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2015)