Nechtějte všichni učit druhé: vždyť víte, že my, kteří učíme, budeme souzeni s větší přísností. Všichni přece mnoho chybujeme. Kdo nechybuje slovem, je dokonalý muž a dovede držet na uzdě celé své tělo.
(Bible - List Jakubův 3,1-2)
Poučování je zdlouhavé, kdežto příklady vedou cestou krátkou a účinnou.
(Seneca)
Nebezpečí poučování
V knihkupectví dnes najdeme záplavu nejrůznějších příruček. Někteří jejich autoři mají totiž dojem, že nalezli kámen mudrců. Kladou sebe samé za příklad toho, jak vést úspěšný život. Když se ale s nimi člověk setká osobně, vyzařují spíše cosi negativního. Je na nich znát, že budou raději poučovat druhé, než sami přijímat učení moudrosti, tedy učení Ježíšovo. Narazíme i na náboženské horlitele, kteří budou poučovat druhé, jak mají žít, a vykládat jim, že Ježíš vyřeší všechny jejich problémy. Když se ale na ně podíváme blíže, zjistíme, že svým poučováním jen utíkají od vlastních problémů. Nezvládají vlastní život. Těmto samozvaným radilům a náboženským karatelům čelí Evagrius Ponticus (345-399) Jakubovými střízlivými slovy, která upozorňují na nebezpečí vlastního jazyka a na nebezpečí neustálého poučování.
(Duchovní lékárnička, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2015)