Od raného věku mu byla plněna veškerá přání a tužby. Byly mu tolerovány záchvaty zuřivosti, kdy se vztekle válelo po zemi a kopalo do všeho kolem sebe.
Jí pouze to, co mu chutná a kdykoli se mu zachce, i když mu to škodí.
Všechno hází na zem, špiní a ničí hračky, knihy, oblečení. Ostatní to přece všechno zase uklidí a dají do pořádku.
Jeho znevažující a drzé výrazy jsou odměňovány laskavými slovy. Místo trestu je odměňováno za to, že se dostává do centra pozornosti jako „vtipálek“.
Když se chová neposlušně či neuctivě, jeho chování je omlouváno, protože je „nervózní“ nebo se „zřejmě necítí dobře“.
Vyhledává rvačky s kamarády a chová se agresivně a útočně.
Nikdy ho nikdo morálně ani duchovně nevedl, aby mu nebylo nic vnucováno. Až bude starší, „zralejší“, může si o své etice či víře rozhodnout samo za sebe…


(Umění výchovy dítěte, Advent-Orion 2003)