James Wilson z Kentu ve státě Washington potřeboval pro svůj dvouhektarový pozemek více vody. Najal si tedy profesionálního kopáče studní a vybrali místo za Wilsonovým domem, kde doufali, že objeví vodu. Začali do země zapouštět ocelový nástavec. Práce pomalu pokračovala. Prorazili patnáct metrů, třicet metrů, čtyřicet pět metrů zeminou a skálou – a pořád žádná voda! „Mám pokračovat?“ zeptal se kopáč. „Ano!“ odpověděl pan Wilson, „musíme ji najít!“ Když se vrtačka prokousala do hloubky 63 metrů, uslyšeli z nitra země nepatrný zvuk. Ten se rychle proměnil v bublavý zvuk valící se vody. Oba muži stačili sotva včas uskočit, když gejzír vytryskl neuvěřitelnou silou k nebi.
Zavolali sousedy, aby lopatami vyhloubili odvodňovací strouhy, ale ani to nestačilo. Dalšího dne dorazili okresní silničáři s těžkou technikou, aby se pokusili příval vody usměrnit. Vykopali příkopy, které dokázaly zavlažit celé údolí. Přijeli geologové a odhadli, že voda stříká ze země rychlostí 6 000 litrů za minutu. To by stačilo k zásobování 46tisícového města! Narazili na artéskou studnu, která bude proudit bez přestání!


(Vyhraj život! Cíl, Advent-Orion 2016)