Slyšel jsem jeden poutavý příběh, který vhodně ilustruje, co to znamená, když jsou lidé na sobě navzájem závislí. Odehrál se na jižním pólu. Na tomto místě, kde panují extrémní podmínky, musela lékařka spoléhat na své pacienty.
Doktorka Jerri Nielsonová se doslechla, že vědecká základna na Antarktidě hledá lékaře, a jelikož byla čerstvě rozvedená, využila této příležitosti a nechala se tam zaměstnat. Na vědeckou základnu dorazila v době, kdy tam začínalo léto. S příchodem zimy většina polárníků odjela a zanechala Nielsonovou spolu se čtyřiceti vědci, dělníky a pomocným personálem. Poslední letadlo odletělo 15. února. Potom teplota klesla na -100 °F a letecký benzín se proměnil v želatinu. Nikdo se odtud nemohl dostat dřív než v listopadu. A na začátku března doktorka Nielsonová objevila v pravém prsu bulku.
Byla ve vážném ohrožení. Nebylo nač čekat. Požádala své pacienty, aby jí pomohli. Naučila je ošetřovat ji a píchat injekce. Svářeč jí pod jejím vedením provedl biopsii. Další zajišťovali chemoterapii. S jejich pomocí doktorka nakonec přežila.


(Jak vzácná milost..., Advent-Orion 2011)