„Pane, pomoz mi, prosím, nezapomínat na to, že jsi to ty, kdo dopouští, aby se toto všechno dělo. Uč mě to přijímat s pokorou, důvěrou a vírou, kterou dáváš jenom ty…“
Tato slova jsem si zapsal do svého deníku devět měsíců poté, co Claire podala žádost o rozvod. Tak jako já i mnozí z těch, kteří prošli rozvodem, s hrůzou sledovali, jak se člověk, kterého milovali, mění v někoho, jehož chování jim bylo úplně cizí a jehož pohled na společně prožité události byl tak pokřivený, že se zdálo, že smíření je téměř nemožné.
V takových chvílích je velmi bolestivé, když zjistíte, jak málo jste znali myšlení svého partnera a jak naše představy byly nesprávné a falešné. Když jsou ale v rámci rozvodového řízení tyto pokřivené pohledy prezentovány jako fakta, silně vás to emocionálně zasáhne a na obou stranách to přinese mnoho bolesti a někdy i hněvu…
Všichni si uvědomujeme destrukční potenciál nekontrolovatelného hněvu. Určitě jste slyšeli o situacích, kdy se jedna či druhá strana konfliktu přestala ovládat a došlo i na násilí. Lidé mohou vyjadřovat svou zlobu mnoha způsoby, ale nekontrolovatelný hněv je vždy velmi nebezpečný – jak pro ty, kteří se rozhněvají, tak pro jejich okolí. Rozzlobení lidé často ublíží i těm, o nichž tvrdí, že je mají rádi. Staré orientální přísloví říká: „Zloba je zlý vítr, který sfoukne lampu tvého rozumu.“

(Porušený slib, Advent-Orion 2013)