V polovině 19. století byl blahovičník přivezen do Evropy a Ameriky z Austrálie a Tasmánie, kde dosahoval výšky až 100 m. Je to jeden z nejvyšších známých stromů.
Blahovičník roste velmi rychle. Protože dokáže absorbovat velké množství vody z půdy, používá se jej k vysoušení bažin. Rovněž zabraňuje v rozmnožování komárům anofeles, kteří roznášejí malárii.
Tento překrásný strom si ale z půdy, v které roste, vybírá svou daň: okyseluje ji a zabraňuje ostatním rostlinám, aby rostly v jeho blízkosti.
Jeho listy obsahují taniny, pryskyřici, mastné kyseliny a esence, v kterých se koncentrují účinné látky. Esence obsahují například eukalyptol, pineny, alymfatické a seskviterpenové alkoholy. Díky tomu má blahovičník následující vlastnosti: usnadňuje vykašlávání, hojí sliznici, dezinfikuje, rozšiřuje průdušky, snižuje horečku a vyvolává pocení.
Blahovičník se doporučuje v případech nemocí dýchacího ústrojí, a to zejména při průduškových katarech, astmatu a akutním či chronickém zánětu průdušek.


(Encyklopedie léčivých rostlin, Advent-Orion 2008)