Utrpení může být zcela zbytečné, ale může mít i určitý smysl, který potřebujeme pochopit. Pokud ho objevíme, pomůže nám upozornit na to, co bychom měli udělat. Bolest nás chce nejen zalarmovat, ale paradoxně může i obohatit naši osobní životní zkušenost.
V mnoha rozvinutých společnostech naplní státní sociální zabezpečení veškeré potřeby jednotlivce až na jednu – nedá smysl jeho existenci. Díky lékům jsme přestali hledat duchovní moudrost, kterou sbírali naši předkové. Nemocnice a kliniky nahradily chrámy a kostely, kde našli mnozí úlevu ve svém trápení. Zapomněli jsme na staré tradice. Bohoslužebná místa jsou pustá. Davy lidí dnes hledají smysl života v zábavě, penězích, slávě a úspěchu. Tyto čtyři základní charakteristiky konzumní společnosti však nikomu nedají smysl života. Lidi neudělají šťastnějšími, i když jim na chvíli poskytnou plné uspokojení. Nic z toho však nezabrání tomu, aby nedošlo k odcizení mezi lidmi nebo různým ztrátám. Když přijde bolest, všechny náhradní zdroje uspokojení selhávají.
Pokud lidé nenajdou smysl života, který je přesahuje, často se snaží naplnit svou chvilkovou potřebu po štěstí uspokojením svých potřeb – sexem, alkoholem nebo drogami. Odborníci, jako například Viktor Frankl, říkají, že hledat smysl života není projevem mentálního zmatku, ale mentální zralosti.

(Jak čelit utrpení, Advent-Orion 2016)