(pokračování z minulého dne)

Po chvíli si otec zachráněného hocha uvědomí, co se stalo. Dívá se na Johnyho, který stojí sám v mokrých otrhaných šatech. Je mu ho líto, a chce se mu odvděčit za to, že zachránil život jeho chlapci. Obrací se k ostatním: „Přátelé, nyní nejde o to, že se topil můj syn. Mohlo se to stát i vašemu dítěti. Byl zachráněn tímto malým hrdinou. Co kdybychom mu projevili svůj vděk tím, že se složíme, aby nemusel žít v přístavu pod mostem, ale mohl být v útulku pro sirotky?“
Všichni s tím souhlasí. Vybralo se opravdu hodně. Hostitel chce vybrané peníze předat Johnymu. Ten se slzami v očích pozoruje děti, které jsou ještě všechny v náručí svých maminek, a pak volá: „Nechte si své peníze! Já je nechci! Já jen chci, aby i mě měl někdo rád.“
Poprvé v životě vidí, jak vypadá láska. Všichni ostatní mají někoho, u koho se mohou schoulit v náručí. Kdyby mu někdo ještě předevčírem, když byl v přístavu, nabídl stejný obnos peněz, ani chvíli by neváhal. Za ty peníze by určitě mohl alespoň rok slušně žít. Jenomže teď to Johny vidí jinak. Sleduje děti, jak jsou rády, že mohou být v bezpečí u svých maminek. Najednou netouží po penězích, jen si přeje, aby měl také někoho, kdo by ho vzal do náruče.
Závidí ostatním bezpečí domova a také rodiče, kteří se o ně bojí.

(Co o tom říká Bible - Někdo tě má rád, Advent-Orion 2013)