„Slovo je šíp“ –
tak napsal básník kdysi...
Těch hrotů pár vystřelí ústa čísi,
a bližního to bolí...
Jak tvrdý kámen vystřelený z praku
poranit umí něžná křídla ptáků,
jak prudký úder holí...
Slovo je lék –
jenž nestojí tě nic...
Snad jenom
zamyslet se trochu víc –
a trochu méně spěchat...
Nevidět vždy
a stále jenom sebe,
nasávat srdcem atmosféru nebe –
a pak je mluvit nechat...
Slovo je dar –
a darem stát se může...
Ať vznešené jak kalifornská růže,
anebo prostá kytka fialek –
napsáno perem Boží lásky,
odpoví bratru činem na otázky...
Slovo je dar a lék...

(Věra Gajdošíková, Chci Tě chválit...)