Ty pouštíš potoky do údolí, aby proudily mezi horami, všechnu polní zvěř aby napájely,... na jejich březích aby hnízdili ptáci, jejich zpěv aby zněl mezi větvemi. (B21)
(Bible - Žalm 104,10-12)
Žil bych nerad ve světě bez ptáků, lesů a nejrozličnějších zvířat. Byl by to strašný svět. Je na nás, aby takový neskončil. Dělám proto vše, co je v mých silách, a prosím vás, abyste pomohli i vy.
(Gerald Durrell)
Kos
(pokračování z minulého dne)
Představuji si, jak si kos s partnerkou vybírají místo pro svůj budoucí domov, pro své děti. Obletí blízký okraj lesa i pámelníky okolo potoka, vyzkoušejí zákoutí s lískami i husté jehličnany, které tvoří plot u sousedů. A potom zahlédnou mé okno. Posedí na římse, prohlédnou pevnost větví i držák na truhlíky a rozhodnou se: „Tohle je to pravé a bezpečné místo pro zázrak zrození malých ptáčátek.“
Jak ráda bych viděla, co se děje v kosím bytě, ale důvěra zavazuje. Okno neotvírám ani na malou škvírku, aby je nerušil hovor z otevřeného okna. Neposouvám květináče na okně a neperu záclonu, která to už potřebuje. Co kdyby je změna na okně vyděsila.
Každý den, když odjíždím do práce, se zadívám pod kuchyňské okno, někdy i zahlédnu kosí rodiče, jak obratně a spěšně přistanou ve větvích, aby za okamžik zas odletěli za svými povinnostmi. Vždy znovu a znovu mě zaplavuje ten radostný pocit, jako kdybych dostala vyznamenání. Dcera s úsměvem poznamenala: „Všichni chtějí bydlet u Skarků.“ Milé, že?
Chci děkovat svému Bohu za zrnko radosti na každý den – i za to, že mohou v mé blízkosti zázračně vznikat zvonivé ptačí hlásky, nová generace kosů.
(Splněný sen, Advent-Orion 2017)