„A jak se má paní Dobráčková, už dlouho jsem ji neviděla?“ ptala se paní Jedovatá paní Oblafnuté.
„Asi dobře, její dcera se dostala na střední školu a syn na vysokou, její manžel dost vydělává, všichni jsou zdraví… a paní Dobráčková má takové dobré srdíčko,“ odpověděla paní Oblafnutá.
„To ano,“ přikyvovala paní Jedovatá, „to paní Dobráčková se stará, aby všichni věděli o jejím citlivém srdíčku a o tom, kolik komu a na co přispěla, však se její manžel něco nahoní, aby si paní Dobráčková mohla hrát na dobrodinku, když ona sama nepracuje.“
Nato se paní Oblafnutá zamyslela a pak povídá: „Hm, to je fakt, když chce dělat dobrodinku, má si na to vydělat sama.“

(Eva Fialová)