Jakmile Pán uviděl tu vdovu, byl k ní pohnut soucitem. „Neplač,“ řekl jí. Přistoupil a dotkl se már. Nosiči se zastavili. Tehdy řekl: „Chlapče, říkám ti, vstaň!“ (B21)
(Bible - Lukáš 7,13.14)
Jsem slabý člověk, ale v mé slabosti je má síla; můj smutek mne nebolí, má osamělost, to bude zároveň mé přemýšlení.
(Karel Čapek)
Co je dobré vědět
Žádný „správný způsob", jak truchlit, nemáme. Nejsou žádné „správné věci", které byste měli dělat, ani „správné pocity", které byste měli mít; není ani „správná doba", po kterou byste měli truchlit. Každý si hledá a nachází jedinečnou cestu truchlení - a tu silně ovlivňují faktory jako rodinná historie, kulturní zázemí nebo náboženské či duchovní přesvědčení.
Panují představy o tom, že byste měli cítit toto, nebo byste neměli cítit tamto; že byste měli plakat, nebo naopak plakat neměli atd. Pravda je ale taková, že při truchlení správné ani špatné cítění prostě není. Někteří lidé cítí hněv. Jiní smutek. Někteří vinu. Jiní otupělost. Někteří lidé dokonce pociťují úlevu. A stejně jako všechny emoce se i tyto mění jako počasí: přicházejí a odcházejí, stoupají a klesají. Každý má svobodu truchlit po svém - cítit to, co cítí, a truchlit tak dlouho nebo tak krátce, jak potřebuje.
(Oplakat to dobře, Portál 2026)