Jeden bohatý člověk z města si přál, aby jeho syn pochopil, že ne každý v tomto světě má takové štěstí jako on. Vzal proto chlapce na výlet do chudší části země a strávil s ním den a noc u rodiny, která jen tak tak dokázala z půdy vydobýt živobytí. Když se vrátili zpět domů, otec se hocha zeptal, jak se mu ta zkušenost líbila. 
„Bylo to úžasné, tati," odpověděl syn. 
„Takže jsi viděl, jak těžké může být pro některé lidi přežít?" 
„Ano," přitakal chlapec. 
„A co sis z té zkušenosti vzal?" Hoch nějakou dobu přemýšlel, než odpověděl. 
„Všiml jsem si, že máme doma rozmazlovaného a dobře krmeného psa. Oni mají čtyři psy, kteří běhají, kde se jim zachce. My máme v zahradě bazén - jim teče před domem potok. My máme na verandě elektrické osvětlení, oni mají hvězdy. My máme předzahrádku s plotem - oni mají nekonečný horizont. My máme v každém pokoji televizi a po kapsách chytré telefony, zatímco oni si sednou ke stolu a povídají si. My máme stres - oni mají čas." 
Otec ze sebe nedokázal vypravit jediné slovo, ale syn pokračoval. „Děkuju ti, tati, že jsi mi ukázal, že bohatství nemá takovou cenu, jak si myslíme. Že na světě jsou vzácné věci, které se za peníze pořídit nedají." 

(Počítání hvězd, Vyšehrad 2014)