Otec měl dvě děti: nepříliš hezkou dceru a syna, který byl ztělesněním krásy. Jednou při hře zahlédly děti svůj obraz v zrcadle, stojícím na maminčině stolku.
Chlapci se jeho tvář moc líbila, zmarnivěl, vychvaloval svou krásu a zraňoval sestru ponižujícím posměchem.
S pláčem běžela dívka za otcem a hořce nad bratrem naříkala: „Chce být mužem, ale naparuje se před zrcadlem jako páv!“
Otec vzal obě děti do náruče, něžně je políbil a napomenul je: „Dívejte se denně do zrcadla. Ty, abys viděl, jestli žádná neřest nezohyzdila tvoji krásu, a ty, abys poznala, jak může v tvém obličeji jas ctnosti a radosti zaplašit stíny nedokonalých rysů.“