Z mých zkušeností vyplývá, že pokud se soustředíme na potřeby, naše konflikty tíhnou k oboustranně uspokojivým řešením. Zaměříme-li se na své potřeby a vyjadřujeme je, jasně chápeme i potřeby druhých a vyhýbáme se slovům, jež naznačují nesprávný postoj druhé strany. Zjistil jsem, že jen velmi málo lidí dokáže své potřeby srozumitelně vyjádřit. Nebyli k tomu vychováváni a místo toho se naučili kritizovat, urážet a komunikovat způsoby, které zvětšují vzájemnou vzdálenost mezi lidmi. V důsledku toho nenacházejí řešení dokonce ani pro ty konflikty, jejichž řešení existuje. Místo aby obě strany konfliktu vyjádřily své potřeby a pochopení pro potřeby druhé strany, hrají hru na to, kdo z nich má pravdu. Je mnohem pravděpodobnější, že taková hra skončí spíše různou formou slovního, psychického či fyzického násilí než pokojným řešením vzájemných rozdílů.

(Nenásilná komunikace v praxi, Portál 2020)