Je úžasná přednost mít děti. Máte tak ve své blízkosti stále někoho, kdo vás pozoruje. Před časem si naše děti všimly, jak se při sledování displeje mého počítače mění výraz mé tváře v závislosti na vysílaném pořadu a jak se při humorné epizodě usmívám. Připadalo jim velice legrační, jak se můj výraz v obličeji měnil právě v závislosti na pozorovaném cíli. Bez toho, abych mluvil, odečítaly děti z mého obličeje mé pocity a emoce a odhadovaly obsah toho, co jsem sledoval. 
Apoštol Pavel to popsal už před dvěma tisíci lety. Někdy si představujeme život křesťana jako prostná v gymnastice. Pokud se nám podaří narovnat a udržet rovné špičky, staneme se lepším křesťanem. Pokud se ale pod tíhou života nahrbíme, stáváme se Bohem zavrženými. Tak tomu ale podle apoštola Pavla není. Neseme odpovědnost za zaměření našeho pohledu a mysli na Krista. To ostatní, co se děje s naší myslí, je předmětem Božího zázraku proměňování. Bůh je tím nejlepším umělcem, který naši tvář i nitro zkrášlí. 

(...na Tebe s důvěrou čekáme!, Advent-Orion 2019)