Usedlas do křesla

Usedlas do křesla a oči se ti klíží,
to motýl spánku sed ti na čelo.
Mé oči k tobě s láskou vzhlíží,
mé srdce miluje tě, i když mlčelo.
Nám není třeba mnohých slov a vzdychů,
život nás prověřil a my jsme obstáli.
Ta léta minulá jsou často k smíchu,
svým slibům v lásce jsme však dostáli.

(František Bukvaj, Vyznání lásky)