Dobré Jitro

dobrejitro.cz

Tři věci jsou silnější než smrt: víra, naděje a láska. A největší z nich je láska. (SNC)Bible - První list Korintským 13,13

Každý jsme anděl s jedním křídlem. Abychom mohli vzlétnout, musíme se obejmout.Luciano De Crescenzo

Dnes je čtvrtek 23 únor 2017

Svátek: Svatopluk

Zítra slaví svátek Matěj.

předchozí další
Zobrazit kalendář
dobrejitro.cz

Autor: VeVe

Zobrazit

Manželský poradce

(pokračování z minulého dne)
A pak ten pán vzal ze stolu nádhernou vázu. „Tuhle vázu jsem zdědil po strýčkovi, byl velký sběratel starého francouzského porcelánu.“ Kývnu. Proč nám to říká? Pán vezme vázu a vyhodí ji do výšky. Manželka vykřikne – taková už je, každou chvíli vykřikne. Natáhne křečovitě ruce – jako by mohla přes těch pár metrů, co od ní pán seděl, tu vázu zachytit. Ale – pán vázu zachytí. Natočí ji k nám, pootáčí s ní, abychom tu nádheru mohli vidět ze všech stran. „Víte, jakou má ta váza cenu?“ Řekl nám ji. Byla to cena luxusního, velmi luxusního vozu. A ten pán – zase vyhodí vázu do výšky. Ještě výš – zbláznil se? Zachytí vázu a položí ji opět na stůl.
„A teď si představte, že vaše manželství je tisíckrát cennější než tenhle starý střep; jde o život vašich dětí, nejenom váš, který chcete vyhodit do výšky… A ten život můžete, i kdyby už padal k zemi, zachytit, jako jsem já zachytil tuhle vázu. Co je nějaký kus porcelánu proti životu tolika lidí. Vaše děti vyrostou a vyrostou zmrzačené, a co jejich děti? A co všechen ten čas, který budete trávit hádáním se o střípky té rozbité vázy? Lidi, lidi… Ještě ta váza nedopadla, ještě můžete oba dva natáhnout ruku a tu vázu zachytit, jako jsem ji zachytil před chvilkou já, ještě ji můžete vrátit zpět – i se svými životy a s životy vašich dětí a jejich dětí – na její místo…“
Čekal jsem řeči – řečičky. Čekal jsem tolik zbytečných povídání – tolik vět, jaké se píší v knihách o manželství, když se autoři snaží být vtipní. Neřekl ani jednu z těch vět, z těch rad, co se objevují v knihách o manželských krizích, jako by je ti autoři ani nepsali, jako by je jenom opisovali, opisovali trošičku posunuté…, jako by opisovali jeden od druhého.
Odcházeli jsme s manželkou – schlíplí. Jdeme tiše. Mlčíme. A najednou ucítím její ruku ve své dlani, užasnu, tohle neudělala už několik měsíců. Dřív se mě držela za ruku každou chvíli, zakládala si na tom, že jsme dlouho spolu a pořád se občas vedeme za ruce. Ale pak se naše ruce odpojily – na kolik měsíců. A já jsem ucítil, že když se manželé nedrží aspoň občas za ruce, nedrží u sebe ani jejich srdce…
Došli jsme domů. Manželka vzala ze stolu vázu. Nic drahého, takový porcelánový kousek. Vzala ho – zamyslela se – a pak mi ho hodila. Nečekal jsem to…, jenže jsem starý hráč košíkové, a tak jsem vázu zachytil. A hned – hned jsem pochopil. Dal jsem se do smíchu. Manželka také. Jako bychom tím smíchem probořili zeď mezi námi – pak jsme si sedli a usmívali se na sebe.
Mlčeli.
Úsměv je někdy ta nejlepší odpověď.
Mlčení je někdy ta nejlepší odpověď.
A láska – láska je vždycky ta nejlepší odpověď…

(Andělský kurz první pomoci, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2014)