Stěžoval si jeden opat na své mnichy: „Začínám pochybovat o inteligenci svých bratří. Už několikrát se mi stalo, že jim ukazuji velký kousek bílého plátna s malou červenou tečkou, ptám se jich, co vidí, a všichni mi odpovídají ‘červenou tečku’, a nikdy ‘kousek plátna’, i když ho je nesrovnatelně víc.“
Vidění reality je pro mnohé z nás velmi složité. Snadno přehlédneme podstatné věci, i když je jich mnohem více. Často se nám ty podstatné ztrácejí, protože se zdají být maličkostí. A přitom je opak pravdou!
Einstein byl toho názoru, že nemáme svůj život počítat na roky, ale na minuty – 24 hodin je 1440 minut. Kolik minut je v 365 dnech, si může snadno spočítat každý. Někdo si řekne, že to je zanedbatelný čas – minuta, vteřina.
Připomeňme si zde jednu arabskou pověst o tom, jak vznikla poušť. Na počátku byl svět krásnou kvetoucí zahradou. Bůh řekl člověku při stvoření: „Pokaždé, když uděláš něco nepěkného, spustím na zemi jedno zrnko písku.“ Lidé si to nevzali k srdci. Čím je sto nebo milion zrníček v záplavě květů? Míjejí léta a počet lidských vin roste: potoky zrnek písku zatopily svět. Tak vznikly pouště, které se stále zvětšují...

(pokračování zítra)

(Ranní zamyšlení, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2008)