„Hlavní je adrenalin! Na ostatním nezáleží!" Podobná slova jsem slyšel už mnohokrát. Obliba adrenalinových sportů stoupá a s ní přibývají i zbytečné pomníčky kolem cest. 
Stařičký Šalomoun se v knize Kazatel obrací na mladé lidi, kteří také touží po dobrodružství a vzrušení. Sám pamatuje dobu, kdy hledal smysl života v adrenalinu. Měl to štěstí, že tuto fázi života přežil ve zdraví. Když se ohlíží nazpět, tak i toto období zahrne do konstatování „pomíjivost, samá pomíjivost", kterým začíná svou knihu. Radí mladým, aby se radovali, ale nezapomněli přitom myslet na to, jaké následky jim jejich radost může přinést. Aby si položili otázku: „Co mi tato radost přinese? Co z ní budu mít zítra? A pokud se do ní pustím, budu mít ještě nějaké zítra?" Díky své práci se dostávám na místa, kam většina lidí nechodí ráda. Vidím mladé lidi na vozíku, a to jsou ti, kteří měli „štěstí". Hůře jsou na tom ti, co už jsou odkázáni jen na lůžko. Nedávno jsem po létech viděl kopec, ze kterého jsme se jako kluci spouštěli na starých kolech. Nenapadlo nás, že by se něco mohlo stát. Děkoval jsem Bohu, že jsme to tenkrát všichni přežili ve zdraví a že mám i dnes před sebou zítřek. 

(Vydrž, stojí to za to!, Advent-Orion 2017)