Karl ve škole vždy vynikal a jeho paměť byla mimořádná dokonce i mezi jeho soutěživými vrstevníky v akademickém prostředí. Jako chlapec vyrůstal na Long Islandu a dokázal si zapamatovat výsledky baseballových utkání, jako vysokoškolák znal zpaměti básně a jako student práv na Newyorské univerzitě si pamatoval soudní případy. Vynikající paměť se mu hodila v jeho právní praxi a v jeho advokátní firmě byla proslulá. Jakmile se s někým jednou setkal - ať už to byl stážista, asistent, nebo samozřejmě klient -, už nikdy nezapomněl jeho tvář ani jméno. A ukázalo se, že je to jeho hlavní stížnost: v poslední době si někdy nedokázal vybavit jména klientů. Nedávno se mu stalo, že na rušné manhattanské ulici náhodou potkal významnou klientku, s níž se poprvé setkal před několika měsíci v kanceláři, a ke svému překvapení těžko lovil v paměti její jméno. Pro většinu z nás je to prostě jen trapná chvilka, ale Karl to vnímal jako velký zádrhel ve své pracovní kariéře. 
Poslouchal jsem Karlův příběh a vyprávění o jeho hlavní klinické potíži a začal jsem si v duchu vytvářet dobrou představu o tom, které části jeho mozku by mohly být zdrojem jeho patologického zapomínání...

(Proč je někdy lepší zapomínat, Portál 2024)