Byl jednou jeden uhlík, který si myslel, že je ošklivým, špinavým a naprosto zbytečným uhlíkem na světě.

„Jak bych si přál být krásným a bílým,“ povzdechl si jednoho dne.

A protože se skutečně chtěl změnit, začal zkoušet různé chemické prostředky a podstoupil celou řadu chirurgických operací. Ale nic naplat – byl stále stejný.

„Tady pomůže jedině oheň,“ radili někteří.

Posmutnělý uhlík tedy skočil do ohně a rázem se stal nejenom krásným a zářivým, ale vydával i příjemné teplo.

„Jenže ty ubýváš!“ upozorňovali ho přátelé.

„Ale rozdávám teplo a světlo!“ odpověděl nevýslovně šťastný uhlík.


(podle B. Ferrera)