„Tvář je okno do duše,“ nebo tak nějak to stojí ve vznosném citátu nabádajícím lidi, aby se usmívali.

Já se většinou neusmívám. Zřejmě to bude mimickými svaly. „Proč jsi smutný?“ ptá se mě proto občas někdo útlocitný. Drsnější a možná upřímnější to vybalí rovnou: „Proč se tváříš tak nas...?“

Pokaždé se zmůžu na jedinou odpověď: „Nejsem naštvanej, narodil jsem se tak.“

Veselá duše může mít přece taky hůř průhledné okno.

bejt.blogspot.com