„To bude dobré,“ říká politik své sekretářce, která mu podává napsaný nový důležitý projev.
Druhý den si jde poslechnout svého šéfa na velké shromáždění.

„Řečnit umí – to ano! Ale co říká, vlastně to, co čte, to jsem mu přece včera psala já,“ říká si v duchu mladá žena.

Projev skončil. Lidé nadšeně tleskají. Politik opouští mikrofon a nestačí si podávat ruce s gratulanty. Celý září. V davu nadšených lidí odchází a naprosto si nevšímá toho, že tam vzadu osamocena stojí jeho sekretářka. A už vůbec ho nenapadne, aby jí poděkoval.

Nejednáme my podobně, když naše úspěchy sleduje zpovzdálí skromně a s úsměvem náš Největší pomocník?

H. M.