Stále víc starších učitelů v naší zemi žádá o předčasný odchod do důchodu z důvodu pracovního přetížení a frustrace. Někteří z nich mají pocit, že po celý život „házeli hrách na stěnu“. Trpí nezájmem žáků a nekázní ve třídách. V životě se občas chováme jako přetížení učitelé. Chceme vidět plody své práce tady a nyní. Nedopřejeme jim čas růstu a zrání. Odpovědí na otázku po našem pachtění mohou být slova starozákonního Kazatele: „Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas.“

Pokusím se dnes mít radost ze života, i když plody mnohých mých činností jsou v nedohlednu. I cesta je někdy cíl.

(Vlídná povzbuzení na každý den, Portál 2002)