Žákyně chystala svou svatební hostinu a prohlásila, že z lásky k chudým přiměla rodinu, aby proti zvyklostem chudí hosté seděli v čele stolu a bohatí u dveří.
Dívala se Mistrovi do očí a čekala, že ji pochválí.
Mistr se zamyslel, a pak řekl: „To by bylo velice nešťastné, má milá. Nikdo by z té svatby neměl radost. Tvoje rodina by byla v rozpacích, bohatí hosté uražení a chudí hosté hladoví, protože by se v čele stolu cítili příliš nesví, než aby se dosyta najedli.“


(Minutová moudrost, Cesta 1994)