Žák, který již léta studoval a dodržoval duchovní cvičení, řekl svému mistrovi, že má pochybnost, jestli někdy dosáhne duchovního osvícení.
„S osvícením je to jako s východem slunce,“ řekl mistr. „Sedíš v temné noci a nemůžeš dělat nic jiného, než čekat, kdy slunce vyjde. Jednomu se zdá noc kratší, druhému delší. Avšak slunce vyjde určitě.“
„K čemu pak všechna ta studia a cvičení, když slunce vyjde v každém případě?“ ptal se podrážděně žák.
„Ta jsou pouze doporučena, abys byl připravený a abys nezaspal, až bude slunce vycházet.“

(Vitamíny pro duši, Vyšehrad 2004)