V hlubinách a v ohrožení
jsem teprve poznala
jak silné
jak pevné
jak něžné
jsou Tvoje ruce
Daly mi jistotu
v nebezpečí
ve chvíli slabosti
A dotek
Byl plný něžného tepla
tak potřebný těm, kteří
přes neopren mrznou
v kalných hlubinách moře samoty

To byla ruka Ochránce
a byla i hřejivá
nezapomenutelná
a nečekala na můj dík

Jeden dotek Tvé ruky
stačí, aby přiblížil celé nebe
I blahem se zapomene říci: „Díky!“

Samuel Martasek