(pokračování z minulého dne)

Paní ředitelka nebyla byrokrat a čtyřletého kloučka jim „půjčila“ domů na víkend. Ale v neděli večer musí být zpátky. Byl. A oni byli o zkušenost bohatší. Než se stačili před jídlem pomodlit, kluk „zbodl“ celý oběd. Co kdyby mu ho někdo vzal? Za týden se to opakovalo. To už mu to chtěli zpestřit, a tak do programu zařadili i malý rodinný výlet. Jenže ouvej. Jakmile hošíka naložili do auta, strachy se počůral. Myslel si, že ho zase vracejí zpátky. Všechno dobře dopadlo, papírově se to sice vleklo několik let, ale hoch vyrůstal v rodině a dnes je z něj šikovný a nadějný mladý muž.
Co konkrétně připravuje Bůh všem adoptivním rodičům a pěstounským rodinám, to samozřejmě nemohu vědět. Ale vsadila bych se, že dostanou nějakou mimořádnou prémii navíc...

(O naději s Marií Svatošovou, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2006)