(pokračování z minulého dne)

Vetřelec se díval na manželku, která se snažila postavit přede mne tak, aby mne svým tělem zaclonila. Zřejmě tím byl překvapen. Najednou nevěděl, co dělat. Kdo neztratil duchapřítomnost, byla manželka. Klidně a pomalu povídá: „Já se jmenuji Marta Křivohlavá a tohle je můj muž. Jmenuje se Jaro Křivohlavý. Ráda bych věděla, co proti němu máte. Jako jeho manželka na to mám právo.“
Chvíli bylo ticho, a po chvíli vetřelec povídá: „To není pravda. Jmenuje se Jiří Slepička. Udal mne, že jsem kradl.“ Pravda byla, že ho někdo udal a nařkl z krádeže, ale on si mne s ním spletl. Nabídl jsem mu svůj vojenský průkaz, který jsem měl u sebe. On na to po určitém váhání přistoupil. Přečetl si jej, důkladně si jej prohlédl, pak mi ho vrátil a stejně bleskově jako se objevil, zase zmizel.

(dokončení zítra)

(O šťastném manželství s Jaro Křivohlavým, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2005)