(pokračování z minulého dne)

Dnes v této zahradnicko-sadařské práci pokračuji s vlastními dětmi a stávám se tak spojníkem, či jakýmsi „předavatelem“ zkušeností, mezi generacemi. Generací již odešlou a tou přicházející.
Někdy si v této úloze připadám nevděčně, asi jako biblický Izák. Nenápadný spojník řetězu našeho stařičkého rodu: potomek slavnějších a předek nadějnějších. Sám nejednou zápasící s pochybnostmi a vlastní nedostatečností. Mnohdy připadající si tak, jako by do tohoto upachtěného světa ani nepatřil.
A přeci i na mně, na tom slabém a notně orezavělém kroužku řetězu, patrně záleží. Jako článek mám něco smysluplně a co nejpevněji spojit. A také předat směr tahu a sílu předků těm, kdo přijdou po nás. Anebo – když už jsem zmínil tu zahradu –, jako starší strom mám ochránit ty mladší v řadě za sebou. A být nápomocen k jejich opylování tak, jak to například chodí mezi některými švestkami. Jedna bez druhé nemohou přinést dobré ovoce…


Petr Plaňanský, Slovo pastýře, CKS Nymburk