V zemi Cchaj žil slavný lékař. Jmenoval se Pien Čchüe. Jednoho dne navštívil svého panovníka Chuana. Podíval se na něho a řekl: „Pane, vidím, že nejste zcela zdráv. Vaše kůže churaví. Budete-li se léčit, uzdravíte se. Jinak je vaše zdraví ohroženo.“ Chuan řekl: „Cítím se úplně zdráv, nejsem nemocný.“ Lékař se na něho vážně podíval, neřekl však ani slovo. Když odešel, panovník podotkl s úsměškem: „Tihle doktoři! Nemocného vyléčit neumí, na zdravého si však troufají, protože se na něm snadno proslaví.“
Asi za deset dní navštívil lékař panovníka znovu a řekl: „Nemoc již pronikla pod kůži. Nebudete-li se léčit, váš stav se zhorší.“ Panovník se zachmuřil, ale neodpověděl. Za dalších deset dní přišel lékař opět. „Nemoc pronikla už do střev a do žaludku. Nebudete-li se léčit, bude s vámi zle,“ varoval ho. Panovník mu opět nevěnoval pozornost. Uplynulo deset dní a lékař ho opět navštívil. „Nemoc vám z vnitřností pronikla do krve,“ řekl. Panovník mu stejně jako předtím nevěnoval pozornost. Za dalších deset dnů navštívil lékař panovníka znovu. „Vaše nemoc se rozšířila z krve do celého organismu. Nebudete-li se léčit, nebude vám pomoci.“ Panovník se zachmuřil a mlčel. Lékaři nezbylo, než odejít. Za deset dní navštívil lékař panovníka, prohlédl ho, pokýval hlavou a utekl. Panovníkovi se zdálo lékařovo chování divné a poslal za ním služebníka, aby se zeptal, co se stalo. „Pokud zasáhne nemoc pouze kůži, vnitřnosti a krev, lze ji vyléčit. Jakmile však pronikne do kostí, je každý zásah marný. Panovníkova nemoc je právě v tomto stádiu. Není v mých silách ji vyléčit.“
Po pěti dnech se panovníkovi přitížilo. Poslal pro lékaře. Ten však v předtuše toho, co se stane, uprchl do státu Čchin.
Ne nadarmo se říká, že dobrý lékař léčí nemoc, když je v začátcích, a bojuje s ní, pokud je ještě na povrchu. Štěstí a neštěstí má také takový „povrch“. Proto platí zásada: Moudrý se zabývá záležitostmi, pokud je ještě čas.

(Moudrost staré Číny, Portál 2002)