Starý a moudrý učitel promlouval ke skupině mladých, dychtivých studentů. Zadal jim úkol, aby u cesty vyhledali libovolnou zapomenutou rostlinku. Chtěl, aby ji podrobně prozkoumali. „Vezměte si zvětšovací sklo, prostudujte jemné žilky v listech a všímejte si různých odstínů barev. Opatrně lístek obraťte a pozorujte jeho symetrii. Uvědomte si přitom, že vaše dokonalá rostlinka mohla zůstat bez povšimnutí, a nebýt vás, nikdo by ji nedocenil.“
Když třída splnila zadaný úkol, učitel znovu ke studentům promluvil:
„Lidé jsou také jako nepovšimnuté rostliny. Každý člověk je jiný, jedinečný a stvořený s velkou pečlivostí. Zjistíte to však jedině tak, že s tím člověkem strávíte určitý čas. Kolik lidí zůstává nepovšimnutých a nedoceněných, protože si na ně nikdo nikdy nenašel čas, aby objevil jejich jedinečnost.“


(Malé příběhy, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2001)