Blaze člověku, jenž našel moudrost, člověku, jenž došel rozumnosti. Její cesty vedou k blaženosti, všechny její stezky ku pokoji. Stromem života je těm, kdo se jí chopí...
(Bible - Přísloví 3,13.17-18a)
Burnout může být na jedné straně mimořádně bolestivým a tíživým zážitkem. Na druhé straně se však tam, kde se s ním moudře zachází, dá překonat.
(J. Křivohlavý)
Co o psychickém vyhoření říkají odborníci
(pokračování z minulého dne)
Burnout postihuje lidi, kteří vstupují do zaměstnání s velkou mírou nadšení. Jsou vysoce motivovaní. Očekávají, že jim práce dá smysl jejich života. Nebezpečí číhá zvláště tam, kde ti, kteří danou práci konají, ji považují spíše za povolání než za zaměstnání (námezdnou práci). Domnívají se, že jsou voláni k tomu, co dělají, vyšším zájmem, vyšší autoritou, „vyšší mocí“. Objevení příznaků vyhoření je přitom doprovázeno zjištěním, že selhali, že veškerá jejich snaha je marná, že jim chybí energie potřebná k úspěšnému dokončení toho, co dělali, a že již nemají nic hodnotného, co by mohli dát. Toto zjištění dává pocit, že celý život byl promarněn, že vše je marnost nad marnost a jejich vlastní život zcela bezúčelný.
Burnout je pak dokladem, že jim selhala představa, že práce (na jiném místě zamilování atp.) by mohla být nadějným řešením jejich existenciální otázky (je odpovědí na otázku „proč vůbec žít?“).
(Hořet, ale nevyhořet, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2012)