Ve své práci s rodinami objevuji stále něco nového. Jedním z prvních překvapení bylo zjištění, že některé z nejvyrovnanějších a nejšťastnějších dětí jsou vychovávány z mého hlediska velmi přísnými rodiči. Tajemství tohoto výchovného úspěchu zřejmě spočívá ve skutečnosti, že tito rodiče jsou sice přísní, ale předvídatelní. Jsou tak důslední, že jejich děti přesně vědí, jaká jsou pravidla a jak se vyvarovat obtíží. Proto jsou také velice zřídka trestány.
Je však důležité, že tyto děti vědí, že jsou milovány a oceňovány, protože rodiče jim to říkají. Nezažívají odmítnutí: možná se někdy bály, ale nikdy nebyly vyděšené a nikdy neměly pocit, že jsou opuštěné. V jejich rodinách zkrátka existují pevná pravidla a pozitivní vztahy. Myslím si, že jedno bez druhého by nemělo takový úspěch.
V kontrastu k těmto přísným, ale čitelným rodinám jsem viděl mnohem víc dětí, kterým se tolerovalo velmi špatné chování, ale i tak byly nešťastné. Bylo mi jasné, že tyto děti potřebují někoho, kdo by je přibrzdil, ale jejich rodiče těmto signálům nerozumějí. Myslí si, že děti chtějí víc prostoru a víc svobody, ale opak je pravdou.

(pokračování zítra)

(Proč jsou šťastné děti šťastné, Portál 2012)