Některé dny ani nestihnu vybrat noviny ze schránky. Jiné, trochu klidnější dny je stačím zběžně prolistovat. A vstanu-li včas a nevrhnu se na nějakou domácí práci hned zrána, ráda si denní tisk při ranní kávě pročtu. Ale jen málokdy jsem se tak těšila na ranní čtení novin jako v posledních dnech.
Přiznávám, že jsem se až trochu styděla, protože jsem měla radost z cizího neštěstí. I když, upřímně řečeno, z jakého neštěstí? Kdo krade, do pekla se hrabe. Tak jsme se pošklebovaly jako děti každému, kdo byl přichycen při lži: „Hé hé, kdo lže, ten krade, do pekla se hrabe!“ A alespoň já jsem věřila, že to tak je. Takže zatčení chlapíka, který kradl ve velkém, a přitom nejhlasitěji ze všech křičel: „Chyťte zloděje!“, mi způsobilo opravdu velkou radost.

(pokračování zítra)

(Dneska jsem to stihla, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2012)