Slovo dobrodiní se někdy může krýt s představou vývařovny s kotly nepojmenovatelné polévky, kterou těsně před svátky připravují různé dobročinné spolky. Přivyknout takovému dobrodiní je velmi snadné. Mnoho nás nestojí a je vidět. Někdy ho přijde zachytit pro večerní zprávy i televizní štáb. A máme pro klid svědomí načas vystaráno. Přitom zapomínáme, že se dobrodiní neprokazuje ani pro obdiv, ani pro klid svědomí, ale proto, že jsou tu potřební.
Potřebných je mnoho, ale ti, za které neseme díl odpovědnosti, jsou v našem případě nejpotřebnější – rodiče, sourozenci, děti. Ti s největší pravděpodobností nepojmenovatelnou polévku z kotle vývařovny dobročinného spolku potřebují ze všeho nejméně.
Co tedy potřebují? Přemýšlejme o tom a nezapomeňme, že Bůh nás nenutí dělat věci, které jsou nad naše síly.

(Zastavení na cestě života, Advent-Orion 1995)