(pokračování z minulého dne)

Odpustit neznamená jen říct „je mi to líto, prosím, odpusť“ anebo odpovědět „odpouštím ti“. Odpuštění není něco, co můžeme sami od sebe nabídnout. Je to Boží dar, který můžeme buď přijmout, nebo odmítnout. Pokud ho přijmeme, pak jej můžeme předat druhým. Prožijeme-li Boží odpuštění, pak z nás může tento dar lásky a přijetí proudit i na ostatní.
Když sdílíte bolest, kterou vám váš partner vyjeví, protože má ve vás důvěru, náhle pocítíte, že vaše srdce jsou vůči sobě doširoka otevřená. Bude to, jako by se v zámku otočil klíč, brána srdce se začala otevírat a vysouval se most, který vede od sebestřednosti směrem k nesobeckosti a soucitu. Takovéto zaměření na druhé přenáší soudržnost a harmonii.
Odstraníte-li váš starý batoh plný zloby, hněvu, strachu a smutku, stanete se vhodným nástrojem, ve kterém může přebývat Boží Duch. Tento Duch osloví vašeho partnera, zahrne jej Boží láskou a sladí do jednoho rytmu, takže dvě srdce budou bít jako jedno. K tomu jsme byli stvořeni jako pár. To je cíl naší duchovní intimní cesty.

(...milost ve vztazích, Advent-Orion 2012)