Hospodaření s finančními prostředky není věc snadná. Ani doma, ani v podniku, ani ve státě. Přesto je třeba tento úkol zvládnout. Tuto vlohu jsem nezdědil. Já jsem tak schopen nanejvýše citovat Antoina de Saint-Exupéryho: „Pravá láska začíná, když nečekáme nic nazpět.“ A tak se dívám, jak druzí hospodaří.
Vidím před sebou rodinu, kde měla peníze na starosti manželka. Byla velkorysá. Maličkosti ji nezajímaly. Ty přehlížela. Pozornost věnovala jen věcem „velkým“ – ve společnosti i v umění. Tato velkorysost však něco stála. Manželé byli neustále bez peněz, i když vydělávali podle nás opravdu hodně.
Druhý extrém jsem viděl na konci života jedné naší známé. Byla to chudinka, to bylo vidět na šatech i na botách. Občas jsme jí chodili nakupovat, když už sama nemohla. Když naříkala, že má málo peněz, mávli jsme nad účtem rukou. Když pak zemřela, žasli jsme, co měla našetřeno. U nás se říkalo „majlant“, což znamenalo, že peněz tam bylo opravdu hodně. Všechno pak propadlo státu.


(O šťastném manželství s Jaro Křivohlavým, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2005)