Hledám tě, dokud můžeš býti nalezen,
volám tě, i když se mi skrýváš.
S vděčností přijímám svůj život každý den,
vždyť vím, že se mnou stále býváš.
Čas milosti nám stále nabízíš,
svou láskou dáváš život na věčnosti,
pro naše hříchy podstoupil jsi kříž,
jímž pro záchranu učinil jsi dosti.
Svou ruku nabízíš všem znaveným
a chceš je vyvést z bolesti a hříchů.
To k tobě denně obracet se smím,
byť srdce často skrývá tajnou pýchu.
Přetav svou láskou, Pane, duši mou,
ať nitro mé je v pokoře a tichu.
Utiš v mém srdci bouři zlou
a zbav mě navždy slabosti a hříchů.

(František Bukvaj, Vyznání víry)