„V mládí jsem byla nějakou dobu v klášteře,“ vyprávěla paní J. V., „moc nechybělo a byla by ze mne jeptiška… To, jak jsem se dostala na jinou cestu, je zajímavá historie, ale zajímavější a užitečnější je, co mi jednou řekla stará řeholnice, které jsem pomáhala pečovat o zahradu a klášterní hřbitov. Stály jsme na hřbitově a stříhaly růže mezi hroby.
Uvažovala jsem o jednom pro mne tehdy velmi důležitém problému a požádala jsem sestřičku, aby mi poradila.
Obrátila se a řekla: „Víš, povím ti, co hodně pomáhalo v životě mně.“
Posadila se na lavičku u bohatě kvetoucího keře čajových růží. „Obvykle můžeš jednat buď tak, nebo tak, třetí možnost je odklad a to znamená, že se stejně jednou budeš muset rozhodnout. Ať budeš jednat jakkoli, je možné a dokonce pravděpodobné, že budeš litovat a vyčítat si, proč jsi nejednala opačně.“
Kývla jsem, tohle jsem znala, tohle jsem moc dobře znala.
„Ale je tady jedna možnost: předtím než se rozhodneš, představíš si, že bys jednala tak, jak nechceš. A domyslíš si tohle svoje jednání co nejdál, jak to jen jde.“
Odmlčela se. Já jsem chvíli přemýšlela a zdálo se mi, že začínám chápat, dosadila jsem si svoji situaci do tohoto vzorce a rázem se mi jevila jako srozumitelnější.

(pokračování zítra)


(Andělské vteřiny, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2005)