(pokračování z minulého dne)

Pravdomluvnost je dnes celkem vzácná vlastnost. V některých profesích by se s ní prý nikdo neuživil. Nemyslím teď jen na politiky, kteří svým lžím říkají diplomacie. Myslím třeba na obchodníky a dealery, pro které je to zase obchodní strategie.
Je zvláštní, jak snadné je někdy zalhat. A jak těžké je někdy přiznat pravdu. Někdy lžeme i sami sobě, protože raději žijeme ve falešné iluzi, než bychom přijali realitu.
Vážím si takových lidí, jako je má tchyně. Lidí, kterým mohu věřit a nemusím si jejich slova neustále ověřovat. Tahle vlastnost se z naší společnosti pomalu vytrácí, a je to škoda.
Když jsem si dřív v obchodě koupil sýr, tak byl z mléka. Máslo bylo ze smetany a párek z masa. Dnes s sebou do obchodu nosím brýle a lupu, abych se u některých výrobků mohl přesvědčit o tom, že skutečně kupuji to, co si podle obalu myslím, že kupuji.
Dnešní doba pravdě moc nepřeje. Proto jsem rád, že i dnes žijí takoví lidé, jako je maminka mé ženy. Rodiče je už jako děti naučili mluvit pravdu podle úsloví: „Co se v mládí naučíš, k stáru jako když najdeš.“ Vydejme se při výchově našich dětí a vnoučat v jejich stopách.


(Pastorův blog, Advent-Orion 2010)