Všichni máme názory a všichni věříme, že jsme k těmto názorům dospěli prostřednictvím dobře odůvodněného procesu myšlení. Jsme přesvědčeni, že naše názory se opírají o fakta, a proto kdokoli, kdo má protichůdné názory, musí být v omylu. Takový postoj je univerzální. Takto se cítí téměř každý. 
Potíže nastávají tehdy, když dovolíme, aby nás názory ostatních vyvedly z míry. Není dostačující, že cítíme, že máme pravdu; o tom, že ji máme musíme přesvědčit ostatní. A tak se dennodenně hádáme o všem možném, od politiky a kulturních norem až po ekonomiku a to, zda by se míchaná vajíčka měla jíst samotná, nebo s kečupem. Nemusím snad dodávat, že taková neustálá hádka může být citově vyčerpávající. Navíc jen zřídkakdy přináší odměnu. 
Necháme-li plavat potřebu přesvědčovat ostatní, že máme pravdu (a v podstatě se tak snažit je změnit), prospěje nám to hned několika významnými způsoby. Začneme upřednostňovat vlastní vztahy a zlepšovat spojení s ostatními lidmi. Promarníme méně času a energie. A vypěstujeme si vnímavost k možnosti, že se můžeme mýlit. To nám samozřejmě pomůže dále růst. 

(Nech to plavat, Portál 2025)