Všichni někdy bojujeme s leností. I ti nejčinorodější lidé, které znáte, bývají občas líní. A není to vždy na škodu. Ve skutečnosti může být lenost někdy přínosná. Dává nám příležitost odpočinout si, uvolnit se a dobít baterky. Pomáhá nám zaměřovat pozornost a soustředit se na to, co je pro nás důležité. A když jsme někdy líní, přijdeme na chytrá řešení dlouhodobých problémů (byť jen ve stylu: „Jak to vyřešit s co nejmenším úsilím?") 
Lenost tedy není bez kladných účinků. Problém nastává ve chvíli, když to s ní přeženeme. Když v lenosti pokračujeme i dávno poté, co jsme si odpočinuli. Když přetrvává i tehdy, když už nám žádné nové nápady ani řešení nepřináší. Důvody se mohou různit. U některých lidí je to jednoduše nedostatek sebekázně. U jiných nezájem nebo lhostejnost vůči úkolu, který si žádá jejich pozornost. A pak jsou tací, kteří mají strach ze selhání, pociťují depresi nebo mají pocit, že jejich úsilí nebude mít v dlouhodobém horizontu smysl...
A než se nadějeme začneme o sobě pochybovat. Ztrácíme víru ve vlastní schopnosti a považujeme se za neschopné... 
Je rozdíl mezi tím, když si chceme odpočinout a obnovit energii, a tím, když naše lenost pramení ze sebepohrdání nebo nezdravých vzorců myšlení, které posilují našeho vnitřního kritika. 

(Nech to plavat, Portál 2025)