On všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná.
(Bible - Kazatel 3,11)
Kdo se rozhodne konat dobro, nesmí očekávat, že mu proto budou lidé odklízet kameny z cesty, nýbrž musí být připraven na tu osudovou skutečnost, že mu je spíš budou do cesty klást.
(A. Schweitzer)
Příběh o tesaři
Byl jednou jeden tesař již pokročilého věku a připravoval se na odchod do penze. Promluvil si se šéfem o svých plánech skončit s prací, vést spokojenější život po boku své ženy a těšit se z rodiny. Věděl, že mu každý měsíc bude chybět výplata, ale potřeboval odejít do důchodu. Šéf velmi litoval odchodu tak dobrého zaměstnance a jako pozornost mu nabídl, že může postavit ještě jeden poslední dům. Tesař svolil, ale bylo na něm znát, že do práce nevkládá své srdce. Používal materiál špatné kvality a také práce vykazovala jisté nedostatky. Byl to nešťastný způsob ukončení jeho profesního života. Když práci dokončil, přišel si šéf dům prohlédnout. Předal tesaři klíče a řekl: „Ten dům patří tobě. Je to dárek ode mě.“
To byla tragédie! Taková škoda! Kdyby tesař věděl, že dům staví pro sebe, postavil by ho zcela jinak. Musel tak žít v domě, který postavil ne úplně kvalitně a bez nadšení z dobře odvedené práce.
(Další příběhy pro uzdravení duše, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2010)