Často se mi třásl hlas, musel jsem překonávat slabost a všelijaké obavy. A jestli vás nakonec něco přesvědčilo, tak to nebyla moje učenost nebo výmluvnost, nýbrž moc Božího Ducha. (SNC)
(Bible - První list Korintským 2,3.4)
Je důležité, abychom oceňovali své silné stránky, a přitom soucítili se svými slabinami, jestli se máme přijmout jako celek, přesně takové, jací jsme.
(Kristin Neff, Christopher Germer)
Sebeocenění
Většina lidí si uvědomuje, jak důležité je vyjadřovat vděčnost a ocenění ostatním. Ale co my sami? To už tak snadné není. Negativní zkreslení bývá obzvlášť výrazné vůči nám samotným. Nejenže nám sebeocenění připadá nepřirozené - může na nás působit dokonce jako nesprávné. Jelikož máme sklon zaměřovat se spíše na své nedostatky, než abychom oceňovali své silné stránky, často míváme zkreslenou představu o tom, kým jsme. Zamyslete se nad tím. Když vás někdo pochválí, přijmete to, nebo se to od vás prakticky okamžitě odrazí? Obvykle se cítíme nepříjemně při samotném pomyšlení na svoje dobré vlastnosti. Ihned se objeví protiargument: „Nejsem vždycky takový/á" nebo „Mám i spoustu špatných vlastností". V této reakci se opět projevuje negativní zkreslení, protože když dostaneme nepříjemnou zpětnou vazbu, naše první myšlenka obvykle nebývá: „Ano, ale nejsem vždycky takový/á" nebo „A uvědomuješ si i moje dobré vlastnosti?"
Mnozí z nás mají ve skutečnosti strach uznat vlastní dobré stránky. A mezi důvody takového chování uvádějí mimo jiné toto: Nechci na své přátele působit arogantně. Moje dobré vlastnosti nejsou problém, který je třeba napravit, a tak se na ně nepotřebuju zaměřovat. Bojím se, že se tak postavím na piedestal a později z něj spadnu. Způsobilo by to, že se budu cítit nadřazeně a odtrženě od ostatních...
(Rozvíjejte všímavý soucit se sebou, Portál 2025)