Když nám někdo ublíží a my stále cítíme hněv a zatrpklost, někdy je nejsoucitnější věcí, kterou můžeme udělat, odpuštění. Odpuštění znamená, že se vzdáme hněvu na toho, kdo nám ublížil. Ale odpuštění musí před tímto krokem zahrnovat truchlení. Ústředním bodem praxe odpuštění je, že nemůžeme odpustit jiným, pokud se nejdříve neotevřeme vůči křivdě, která se nám stala. Podobně, abychom dokázali odpustit sobě, se musíme nejprve otevřít bolesti, výčitkám a vině nad tím, že jsme ublížili jiným. Odpustit neznamená schvalovat špatné chování nebo obnovit vztah, který nám ubližuje. Pokud nám někdo ublížil ve vztahu, musíme se nejprve ochránit, než dokážeme odpustit. Pokud někomu ve vztahu ubližujeme my, nedokážeme si to odpustit, jestliže to používáme jako omluvu pro špatné chování. Nejprve musíme s ubližováním přestat a poté uznat škodu, kterou jsme způsobili, a převzít za ni odpovědnost...

(Rozvíjejte všímavý soucit se sebou, Portál 2025)