Pane, ve Tvém nebeském archivu
je někde uloženo cédéčko
mého života.
Je na něm nahráno vše.
První výkřik, když jsem vkročil
na tento svět, léta školy, dospívání,
léta objevování.
Obrázky, které by se daly
zarámovat, ale i takové,
při kterých bych se červenal.
Některé jsou prostě
corpus delicti.
Jak jsem vděčný, že v den,
kdy mé jméno bude oznámeno
nebeskému soudu,
Tvá zjizvená dlaň
bude předložena místo toho cédéčka.

(Petr Škrla, Mozaika)