Kéž ráno uslyším o lásce tvé - jsi má jediná naděje! Ukaž mi cestu, po níž bych šel - tobě svou duši svěřil jsem. (B21)
(Bible - Žalm 143,8)
Teprve když nejen přátelsky smýšlíme a mluvíme, ale jdeme, obětujeme čas, peníze a námahu, teprve tehdy v podstatě přestáváme mít na mysli sami sebe.
(Walter Köberle)
Co je to vděčnost?
Když se ptám lidí kolem sebe, co je to vděčnost?, slyším často: „To přece ví každý, ne? Ano, snad každý z vlastní zkušenosti ví, co to je vděčnost a nevděčnost, ale jak to vyjádřit slovy? Zážitek je zážitek, ten se dá jen prožít, ale mluvit o něm? Neztrácí se něco, co je podstatné pro zážitek lásky, když začneme o lásce mluvit? Přesto je dobré pokusit se o to. Proč? Může nám to pomoci ujasnit si, oč jde.
Zkusme se podívat na jednu definici vděčnosti. Vytvořil ji v roce 2000 poměrně mladý současný křesťan – vynikající psycholog R. A. Emmons, který věnuje studiu vděčnosti mnoho úsilí:
„Vděčnost je emocionální odpovědí na dar. Je kladným zhodnocením toho, co se stalo, když byl někdo obdarován altruistickým činem.“
Uveďme ještě jednu definici vděčnosti. Jednu z nejstarších. Napsal ji v roce 1790 muž známý všem ekonomům, když se pokusil naznačit, za jakých podmínek může fungovat tržní forma hospodaření – Adam Smith:
„Vděčnost je cit, který nás okamžitě a přímo, bezprostředně vede k tomu, abychom odplatili dárci (poděkováním za prokázaný dar).“
(O vděčnosti s Jaro Křivohlavým, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2007)