Pojď, podej mi ruku a projdeme se spolu
A budeme si o všem tady povídat,
O modré obloze, o bolestech, o rodině
O slunci, květinách i o tom, že Bůh tě má rád.

Pojď, podej mi ruku a projdeme se spolu
Po polní cestě až někam do dáli
Já jsem tvůj Přítel a ty zase můj -
Jak dlouho jsme na sebe čekali?

To známe oba nejlépe, však teď už víme,
Že přátelství je něco hodně cenného
A v přírodě, kde se volně cítíme
Můžeme ještě víc poznávat jeden druhého.

Pojď, tvá ruka s mou už je spojená
Jistě cítíš teplo z mé dlaně
Lístky vlčích máků podobné jsou srdci –
Nevěříš? Tak podívej se na ně.

Já jsem je tak stvořil, já,
Právě pro tu chvíli, až půjdeme my dva
Abys aspoň v záchvěvu květů, stébel, trav
Částečně pochopil, jak velká k tobě je láska má.

D. K.