Když jsem bydlela na privátě, byla tam věřící spolubydlící. Poznala jsem to tak, že měla u postele Bibli. Nebo jsem se také nedávno setkala s jednou ženou, která na mě působila velmi milým dojmem. Byla velice citlivá, ochotná a moc hodná... A pak jsem se dověděla, že je také křesťankou. Není pravidlem, že by se takto chovali jen křesťané, ale myslím, že by to tak mělo být. (Vlaďka, 23)
Křesťana na první pohled nepoznám. Jistě, ono je hezké, když si řidiči lepí na svá auta rybičky, ale když pak vidíte, jak řídí, spíše si kladete otázku, zda vůbec znají význam tohoto znaku. Ale vlastně jednoho křesťana, tedy spíš křesťanku, poznám bezpečně i na dálku. Je to moje spolužačka. Tu kdybyste viděli i z dálky, tak víte, že je to naprostý anděl. A myslím to vážně. Je to opravdová křesťanka. (Edith, 17)
Někteří lidé křesťany poznají hned podle prvních slov. Cítí z nich, že jsou jiní. Další nejčastější bývá specifikum, že něco dělají, něco naopak nedělají. Jsou jiní a někdy klidnější, pokojnější. (Veronika, 18)


(Co když Bible nelže, Advent-Orion 2012)