(pokračování z minulého dne)

Nejde jen o to „já chci“ nebo o to „mně to nechutná, mně se to nelíbí, mně se nechce!“ atp. Jde zde o to „já jsem středem celého světa“. S tím se rodíme – všichni. A kam nás to vede? K hádkám, rozepřím, sporům, rozmíškám a konfliktům. Když tato naše sebestřednost, tento náš egocentrismus a egoismus přetrvá do dospělosti, plodí nejen spory, ale i závist, nenávist, rozhněvání a nepřátelství. Někdy přitom jde až o konflikty na život a na smrt.
Je z tohoto zajetí možno uniknout? Je. Tak jako nás zemská přitažlivost drží při zemi, ale ptáci a letadla se z ní vymaňují, tak je možno vymanit se i ze zajetí sebestřednosti. Jak? Tím, že prohlédneme a pochopíme, že druhý člověk je taky člověk jako já, že i on má své „já chci“ a že se pokusíme vžít do jeho situace, vycházet s ním dohodou a spoluprací. Jak k tomu může dojít? Tím, že se do našeho života „vlomí“ moudrost. Jak se to může stát? Třeba tím, že s námi někdo takto – jinak než běžně – jedná. Nebo tím, že se setkáme s někým, komu se to podařilo – „znovuzrodit se“ do života, kde platí nejen „já“, ale i „ty“, ba dokonce i „já a Ty“!


(O moudrosti s Jaro Křivohlavým, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2009)