Říká se, že uprostřed noci se konalo v jednom truhlářství zvláštní shromáždění. Sešla se různá pracovní nářadí, aby urovnala rozdíly, které jim nedovolovaly pracovat. Kladivo mělo v úmyslu shromáždění řídit, ale vzápětí je ostatní upozornili, že bude muset odstoupit. „Nemůžeš vést shromáždění, kladivo,“ řekl mluvčí. „Jsi příliš hlučné a stále jen boucháš do zdi.“ Kladivo přiznalo svou vinu, ale navrhlo: „Jestliže nebudu řídit shromáždění, tak žádám, aby byl vyloučen také šroub, neboť se s ním musí mockrát zatočit, než je k něčemu platný.“ Šroub řekl, že vyloučení přijímá, ale navrhl jednu podmínku: „Pokud půjdu já, ať odejde také brusný papír, neboť jeho způsob jednání je příliš drsný a s ostatními má jen spory.“ Brusný papír na to odvětil, že neodejde, pokud nebude vyloučen metr, a k tomu dodal: „Metr ostatní poměřuje jen podle svého měřítka, jako by on jediný byl dokonalý.“
Právě v tom důležitém okamžiku se nečekaně objevil truhlář, oblékl si pracovní plášť a pustil se do práce. Použil kladivo, brusný papír, metr a šroub. Opracoval dřevo, až se proměnilo v kus nábytku. Po dokončení práce odešel. Když truhlářství utichlo, shromáždění se vrátilo k předchozí debatě. A slova se ujala pilka, která dosud mlčela: „Vážení, viděli jsme, že všichni máme sice vady, ale truhlář pracuje s našimi přednostmi. Díky nim máme svou hodnotu. A tak navrhuji, abychom se nesoustředili tolik na naše slabá místa, ale na užitek vyplývající z našich silných stránek.“ Shromáždění tedy ocenilo kladivo pro jeho sílu. Šroub byl vychválen pro schopnost spojovat. Brusný papír vyzdvihli pro umění brousit a zjemnit hrubý povrch. A pokud jde o metr, všichni se shodli, že je přesný a správný. Cítili se pyšní na své silné stránky a možnost společné práce.

(Další příběhy pro uzdravení duše, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2010)