Na křižovatkách cest nám, Pane, ukaž směr,
když tíha dne nás znaví v podvečer,
když naší myslí kráčí, co celý den nám dal
a my se ptáme často, jak máme žíti dál.
Dáváš nám denně chleba i žízeň hasíš nám
a denně s námi kráčíš, že nejsme žádný sám
a přece často tápem, když nedbáme tvých rad
a bez tebe se chceme životem sami brát.
Často tě opouštíme jak marnotratný syn
a život naplníme nejednou z četných vin
a když pak bezradní jsme na křižovatkách cest,
přicházíš, abys pomohl nám žití břímě nést.
Odpusť nám, Pane, viny a v milosti nás měj,
pro naše slabé chvíle se na nás nehněvej
a dej nám sílu k víře i sílu k lítosti
a zachovej nás stále ve svojí milosti.
Bez tebe, Pane, víme jsme jenom pouhý prach,
bez tebe jdeme nocí a srdce svírá strach.
Však ty jsi světlo světa, za kterým chceme jít,
jen s tebou můžem najít svou radost, pokoj, klid.

(František Bukvaj, Vyznání víry)