Všichni něčeho litujeme. Děláme chyby. Činíme špatná rozhodnutí. Dopouštíme se výroků, jichž později litujeme. Vědomě se pouštíme do činností, které škodí našemu tělesnému i duševnímu zdraví. Nevyužíváme příležitosti, jež se nám nabízejí. Lítost je nevyhnutelnou součástí života. To však neznamená, že se jí musíme držet. Naopak - lpět na lítosti často znamená, že jsme se z dané zkušenosti nijak nepoučili. Aspoň zatím. 
Naše chyby jsou výjimečnými příležitostmi k učení. Jsme-li ochotni si je rozebrat, pomohou nám pochopit, jaké činnosti, chování a rozhodnutí u nás vedly k nežádoucím výsledkům. Zkoumání naší lítosti a hledání poučení, které nám může nabídnout, je často klíčem k tomu, abychom se od ní dokázali odpoutat. Podaří-li se nám z každé takové zkušenosti získat vhled, který nám pomůže v budoucnu jednat, chovat se nebo se rozhodovat efektivněji, pak lítost splnila svůj účel. Objevit takové poučení může být osvobozující. 

(Nech to plavat, Portál 2025)