Izraelci učinili, jak Jozue přikázal. Vynesli zprostřed Jordánu dvanáct kamenů podle počtu kmenů Izraelců, jak Jozuovi uložil Hospodin, a přešli s nimi na místo, kde se chystali přenocovat; tam je složili.
(Bible - Jozue 4,8)
Naše životy nepatří jen nám. Od narození po hrob jsou provázány s ostatními, předky i současníky. Každým zločinem, každou laskavostí utváříme budoucnost.
(David Mitchell)
Moudrý národ
Při svých toulkách narazím čas od času na staré kříže, na kterých není žádný nápis. Zanechal je tu někdo, kdo nám chtěl připomenout něco, co tak rádi přehlížíme.
Izraelci stojí po čtyřiceti letech opět na hranici svého nového domova. Odděluje je rozvodněný Jordán. Zažijí zázrak. Hospodin zastaví vody Jordánu a oni přejdou suchou nohou. Vracejí se jim vzpomínky na předky, kteří přešli Rákosové moře, a znovu si uvědomují, že Stvořitel je stále stejně mocný.
Jozue, jejich nový vůdce, přikazuje, aby každý kmen vzal cestou z koryta velký kámen. Z dvanácti kamenů roste na břehu pomník, který bude následujícím generacím připomínat, komu vděčí za svou zemi. Stejný monument zanechávají také uprostřed řeky. Vždy, když voda opadne, bude důkazem toho, že tenhle příběh není legenda, ale skutečnost.
Moudrý národ si umí vážit pomníků. Ví, že historie je matkou moudrosti. Úspěchy předků nám dodávají sílu dívat se do budoucnosti s vírou i odvahou. Moudří se učí i z chyb předků, které pak nemusejí opakovat. Jsme moudří?
(Vydrž, stojí to za to!, Advent-Orion 2017)