V příručkách o komunikaci se uvádí, že některé skutečnosti slyšíme lépe a jiné hůře. Slyšíme to, co slyšet potřebujeme a co slyšet chceme. V poslouchání jsme tak nějak naprogramováni na slyšení příjemného a lichotivého. Slyšené dokážeme filtrovat - co slyšet nechceme, skutečně neslyšíme. Proroci tento jev popisují, když mluví o posluchačích se zacpanýma ušima.
Naslouchat znamená vědomý výběr a rozhodnutí pro to, čemu chceme věnovat plnou pozornost. Je to schopnost chtít, dokonce umění. Proto jsou ti, kdo slyší Boží hlas, požehnaní a blahoslavení. Oni slyšet chtějí a netváří se, že slyšet není. Jdou živému slovu naproti, aby slyšeli dobře. Pak je přirozené, že takové slyšení vede k jednání, zachovávání slyšeného...

(...na Tebe s důvěrou čekáme!, Advent-Orion 2019)