Má práce zahrnuje vyřizování stovek telefonátů a odpovědi na tisíce dopisů. Žádný dopis nenechám nepřečtený. Některé jsou tak „rozpálené“, že si na ně musím brát azbestové rukavice. (Musím uznat, že většina mé korespondence se nese v pozitivním duchu, a výjimky mi pomáhají udržet se na zemi.) Jako redaktorský elév jsem se snažil kritiku vyvracet argumenty. Nicméně odpovědí byla stejně další zdrcující zloba. Po čase jsem pochopil, že lepší je nediskutovat. Odpovídám laskavě a stručně. Poděkuji za dopis a uznám, že mohou mít pravdu. Reakce bývají odlišné. Místo dalšího rozhněvaného dopisu dostávám někdy omluvu s žádostí, abych původní dopis ignoroval. Telefonáty jsou obtížnější. Emocionálně vypjatý hlas na druhém konci vyvolá bezděky stejnou odpověď. Ale takový dialog nikam nevede. Mnohem lepší jsou slova trpělivá a slova milosti.
Žít milostí, to je můj cíl. Snadno se to řekne, hůř udělá.

(Jak vzácná milost..., Advent-Orion 2011)