V prvním roce po ztrátě se můžete cítit zcela osaměle, křehce a zranitelně. Můžete mít pocit, že pokaždé, když přijde nějaký výjimečný den, narozeniny, svátek nebo výročí, musíte si procesem truchlení procházet znovu od začátku. Při setkání s intenzivní bolestí a vnitřním utrpením bývá naší první reakcí touha uniknout. Neustále hledáme potěšení a snažíme se vyhnout bolesti, i když nám druzí říkají, že naše bolest je „normální". Jenže normální neznamená snesitelná. 
To, jak se v tomto emocionálně náročném období k bolesti postavíme, je nesmírně důležité. Pokud se rozhodneme bolest potlačovat, klameme tím sami sebe. Bolest si cestu ven stejně najde - a to bez ohledu na to, jak moc se ji snažíme uzavřít nebo otupit a schovat se před ní. A když ji zablokujeme, ztratíme porozumění tomu, proč se cítíme právě tak, jak se cítíme.  

(Oplakat to dobře, Portál 2026)