Jedna prastará legenda vypráví, že ve středověku byl jeden ctnostný muž nespravedlivě obžalován z vraždy ženy. Ve skutečnosti byl viníkem vlivný muž toho království, a tak bylo zapotřebí od samého počátku najít obětního beránka, aby se zastřelo, kdo zločin skutečně spáchal. Muže přivedli před soud. Věděl, že má mizivou, či dokonce nulovou naději uniknout strašnému rozsudku, kterým byla smrt oběšením.
Soudce, který byl také podplacený, si předsevzal, že soud musí za každou cenu vypadat věrohodně, a proto řekl obžalovanému: „Vím, že jsi člověk spravedlivý a zbožný. Tvůj osud tedy přenecháme Bohu. Na dva různé lístky napíšeme slova ‘vinen’ a ‘nevinen’. Jeden si vybereš a o tvém osudu rozhodne Boží ruka.“
Proradný soudce samozřejmě na oba papíry napsal „vinen“. Ubohému muži však došlo, že se jedná o past. Nebylo úniku. Soudce muži nařídil, aby si vybral jeden ze dvou složených lístků. Muž se zhluboka nadechl, na několik vteřin se pohroužil do ticha, a když to začalo v publiku netrpělivě šumět, otevřel oči a se šibalským úsměvem na tváři vzal jeden z lístků, vložil jej do úst a spolkl.
Překvapení a pohoršení přítomní ho kárali: „Co jsi to udělal? Jak teď zjistíme, jak zní rozsudek?“ „Je to snadné,“ odpověděl muž, „přečteme, co stojí na lístku, který zbyl, a podle toho zjistíme, co bylo na tom druhém, který jsem spolkl.“
S velikou nechutí museli obžalovaného propustit na svobodu a už se ho nikdy neopovážili obtěžovat.

(Vlídné příběhy, Karmelitánské nakladatelství 2013)