Nastal čas, aby se císař odebral na odpočinek a našel nástupce. Každému dítěti v říši dal květináč plný žírné černé prsti. 
„Do všech květináčů jsem vložil semínko," řekl dětem. „Pečujte o ně. Ten, kdo mi ukáže nejhezčí a nejzdravější rostlinu, stane se vládcem. Na vaše květináče se podívám za čtyři měsíce." 
Jun si květináč odnesl domů, postavil jej na slunce, každý den ho zaléval a vlídně na něj mluvil. Jenže z něj nic nerostlo. Z hlíny nevyrazil ani jediný zelený výhonek. Jun se staral čtyři měsíce, a nic se nestalo. Pak přišel den, kdy bylo třeba předstoupit před císaře. Jun přinesl svůj květináč do paláce a připojil se k zástupu dalších dětí s květináči. Hned viděl, že jejich květináče přímo přetékají stonky a listy bujných zelených rostlin, vzpřímených a skvostných. Císař přišel, přehlédl všechny ty úrodné hrnce a řekl dětem: „Všechna semínka jsem předtím uvařil. Žádné tedy nemělo vzejít. A podívejte, máme tu jeden jediný prázdný květináč. Vy ostatní jste semínka ode mne očividně vyměnili za nová a pokusili se svého císaře přechytračit. Tady Jun přišel čestně a odvážně s prázdným květináčem, on bude vaším novým císařem." 

(Výmluvnost ticha, Portál 2025)