Vzpomněl jsem si na román Georga Bernanose Deník venkovského faráře, podle něhož Robert Bresson natočil působivý film. V románu je scéna, kdy venkovský kněz jde za hraběnkou na zámek, kde proběhne klíčový rozhovor, v němž jí odvážně řekne velmi nepříjemné věci, které se týkají jejích vnitřních traumat a vin. A v tu chvíli riskuje, že jako kněz bude muset skončit. On se však nemůže zabývat následky svých slov. Jako by se zde zhmotnila slova: „Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro království Boží." Tak ani Bernanosův hrdina nemůže brát v tu chvíli na nic ohledy, neboť zde jde o život. Díky jeho odvaze a schopnosti jednat bez ohledu na konvence může hraběnka prožít skutečné odhalení vlastního nitra a opravdové křesťanské obrácení. Je osvobozena od věcí, které ji celý život spoutávaly. Nic z toho kněz dopředu neví. Jen ví, že musí být pravdivý. Ráno kněz odchází a po několika hodinách se dozvídá, že hraběnka zemřela. A on ví, že zemřela smířena s Bohem i s lidmi...

(Rozhovory nad Lukášovým evangeliem, Vyšehrad 2024)