Jeden biskup se rozhodl cestovat transoceánským parníkem z New Yorku do Evropy. Když vyšel na palubu, zjistil, že v kajutě nebude sám. Seznámil se tedy se svým spolubydlícím, ubytoval se, a po krátké chvíli vyšel z kajuty opět ven.

„Mohl bych, prosím, odložit svoje zlaté hodinky a jiné cennosti do lodního trezoru?“ oslovil hned na palubě lodního pokladníka a snažil se mu vysvětlit, že má jisté obavy. Je totiž ubytovaný s člověkem, který – soudíc podle jeho vzhledu – nevypadá dostatečně důvěryhodně.

„To je v pořádku, pane biskupe, velmi rád to pro vás udělám,“ poznamenal pokladník, když ukládal cennosti do trezoru. „Ten muž tu byl už také a své cennosti si u mne uložil z toho samého důvodu.“