Když jsem před několika lety daroval krev, seznámil jsem se v nemocnici s malým nemocným děvčátkem – Lízou, která potřebovala krev od svého pětiletého bratra. Její bratr totiž prodělal stejnou nemoc, a proto měl v krvi protilátky potřebné pro boj s touto chorobou. Lékař celou situaci jejímu malému bratrovi vysvětlil a zeptal se ho, jestli by byl ochoten darovat své sestře krev. Viděl jsem, jak chlapec chvíli váhal, ale potom se zhluboka nadechl a řekl: „Dobře, udělám to, jestli to Lízinku zachrání.“
Při transfuzi ležel na posteli vedle své sestry a usmíval se stejně jako my všichni, kteří jsme viděli, jak malé děvčátko znovu nabírá barvu. Po chvilce však zbledl a úsměv z jeho tváře zmizel. Podíval se na lékaře a třesoucím se hláskem se zeptal: „Pane doktore, a začnu umírat hned teď?“
Malý chlapeček lékaře nepochopil. Myslel si, že musí své sestře dát všechnu svoji krev.


(Cesta života / Cesta lásky, Advent-Orion 2011)